Narozeninová poprvé!!!

Hodně štěstí, zdraví, hodně, štěstí zdraví, hodně štěstí, Killinčin blogu, hodně štěstí, zdraví! :D

---

Tak je to tady. Dneska je to přesně rok, co jsem klikla na ten magický odkaz "založit nový blog". Už přesně rok Vás tady nepravidelně ohromuji (haha) svým inteligentním (haha) humorem (haha).

První dva měsíce byly, řekněme a nepřehánějme, příšerné. Psala jsem děsné články, používala jsem zkratky, moderní slovíčka, někdy jsem dokonce (fuj!) šišlala, nebo psala W do slov, kam nepatří (to mi občas ulítlo i později, stydím se do teď). Nadchnul mě pocit, že si mé články čte celý internetový svět a bavilo mě to (do reality mě uvedlo počátadlo v březnu 2007).

Proč jsem si blog založila? Největším impulsem pro mě byla internetová osobnost, blogový pojem a virtuální celebrita. Ano, Chiquitka. Chtěla jsem být jako ona, tak jako spoustu dalších lidí (ne, nevymlouvám se). Chtěla jsem mí stejnou návštěvnost, stejný počet komentářů, stejně vtipné články působit stejně sebevědomě, ironicky a být taky tak nad věcí. První měsíce jsem opravdu psala tak, abych se jí aspoň trošku vyrovnala. Díkybohu mě něco praštilo do hlavy a já přišla na to, že mým článkům něco chybí, že já nejsem ona a že takhle by to dál nešlo.

Měnilo se to tady pomalu. Pomalu, článek po článku, trvalo to dlouho, ale já se nevzdala. Stále se to tady mění, je mi šestnáct, názory měním možná denně, můj život se mění denně, všechno je jinak každou sekundu. Jednou jsem dole, za dva dny zase nahoře. Ale teď nejsem "další". Jsem Killi. Píšu tak, jak to cítím, píšu svým stylem. Někdy se mi něco povede a někdy článek nestojí za nic. Někdy je to možná vtipné, jindy vás to nijak neosloví. Ale jsem to já. A nemusím se už schovávat za někoho.

Někteří jste to tady sledovali od začátku (ty obdivuju), jiní jste přišli časem. Po roce mám průměrně 30 návštěv denně, což je pro mě teď ideální. Jsem introvert, ano :). Některé články jsou bez komentáře, jinde jich pár najdu. Děkuju všem, kteří komentář napíšou, protože jen tak se můžu zlepšovat, zamyslet se, nebo usmát díky vám, čtenářům.

Neříkám, že s blogem to bylo vždycky jednoduché. Dokonce jsem si v ten předvánoční a vánoční výpadek administrace už založila místo jinde, pro jistotu. Ale vypadá to, že blog se nevzdal a krizi překonal. Jsem ráda, protože nesnáším změny a tady je to fajn :).

Možná jste si taky všimli, že nehraju na spřátelování. Já si blog do oblíbených přidám, když mě nadchne, když mě baví, když se mi líbí když mě články zaujmou. Na blogy, které jsou v tom slavném sloupečku "oblíbené", chodím opravdu denně, někdy i několikrát denně. A věřte, že když mám ke článku co říct, komentář napíšu. A věřte, že vaše články miluju, těším se na ně a čtu je alespoň 2x, abych si je užila.

Jako dárek pro můj roční blog jsem mu založila jeho vlastní rubriku. Jsem skvělá, viďte? :D.

Přeju svému virtuálnímu miláčkovi, aby to se mnou vydržel, já se taky bdud snažit, Doufám, že nás čeká ještě spoustu společného smíchu a že překonáme další krize stejně úspěšně jako dosud. Doufám, že budete všichni stejně skvělí jako dosud a tak... vzhůru do druhého roku společného soužití.

"A budu s tebou v dobrém i zlém..." :D

Všechno nejlepší, Tvoje i Vaše Killinka!

P.S.: Ne, opravdu jsem ten článek nepsala teď, o půlnoci. To jsem stylově nastavila zveřejnění, aby to bylo se všim všudy luxusní :D.