Čtvrtek, 29. 11. 2007

Ráno se probudím, přemýšlím, jestli mi ten gympl vůbec stojí za to vstávání, poslouchám rádio a najednou... Ticho. Ticho a tma a celé město ve tmě. Bez proudu :D.

---

Pracně jsem se po tmě oblíkla a zrovna, když jsem si umyla zuby a odcházela z koupelny- BLIK a zase všechno OK. Fakt paráda, zákon schválnosti, ironie, paradoxu a smůly :D.

První hodinu byla chemie a fakt mě to bavilo :D. Ty uhlovodíky jsou prostě boží.
Prof.: "No výborně, ty jsi už zdatný organický chemik!" :D

Pak jsme šli koukat na voleybal, dneska hráli holky a na to se kouká fakt líp, než na ty kluky v úterý :D.
V češtině jsme zase dělali hromadu cvičení...ta gramatika mě neba :-/.
Prof.: "Jazyk, jazyk je živý organismus, přátelé!"

Tahle přestávka byla osudová, protože jsem někde ztratila moji blikací zebru z mobilu... Grr. A protože jsem na ni závislá, musím si koupit novou. Ale mrzí mě to... Byla tak... pruhovaná :D.

Pak byla frájina, děsné stresy, neuměla jsem nic... Ale my máme s Alčou teď nějaké štěstí :). Ono už to bylo v pohodě, ale teď se to zas začíná hrotit... Nemám ten jazyk ráda.
Angličtina je úžasný a nádherný jazyk, frájina nemá šanci. u mě ne. Už proto, že:

1. mám anglický přízvuk
2. nelíbí se mi
3. je složitá
4. nelíbí se mi
5. Helie je babizna
6. nelíbí se mi

Pak jsme šly koukat na voleybal, což bylo supr a nejlepší byl ten rozhodčí (důchodce na pokraji smrti), kterého miluju a kterého si chci vzít a žít s ním šťastně a spokojeně až do jeho smrti :D.

Pak byla matika, z písemky jsem dostala jedničku, takže supr :)). Pak jsme počítali něco s absolutní hodnotou, což je fakt škaredé :D.

Pak jsem si koupila v automatu čokoládový kroasant jakože na oběd a šly jsme s Kačkou čekat na holky do tělocvičny. Když jsme přišly, nikde nikdo, všude ticho, v tělocvičně ani síť, nic. Tak jsme tam bezradně stály, že už to skončilo a potkaly jsme Heňu. Kačka se zeptala a dozvěděly jsme se, žese to přesunulo na jinou školu, protože do naší tělocvičny teče.

Do naší tělocvičny teče asi měsíc novou střechou, když neprší.

Tak jsme se naštvaly, dostaly záchvat smíchu, všem to řekly a šly do obcodu na jídlo :D. Dostali jsme asi 10 superluxusních cdček z lentilek zdarma, protože ty prodavačky to rušily, tak nám to daly, ať to prodáme :D. Ale my jsme hodné holky, tak jsme si něco nechaly a něco rozdaly :D. No prostě štěstí, ne? :D

V hudebce jsme koukali na Muzikál ze střední a konečně si nepřipadám tak moc jako looser :D. Je to děsně nadabované, skrznaskrz americky "romantické".
(tzn.: Že kluk vyleze k holce na balkon a řekne "Promiň, už vím, že jsem udělal chybu!").

Ovšem v angličtině to nemělo chybu :D. Máme nového profesora Kubu z výšky, je to děsný borec, moc nemluví (ale směje se) a typujem ho na pražáka. Zkoušel nás ze slovíček jako je třeba vtip, jak řekl Dudík: "Abyste nám zvednul sebevědomí.". Přeložili jsme asi 5 vět a pak jsme šli domů. Kdyby to viděl Honza (ředitel)... :D. On je fakt skvělý :D.

"Prosímtě, mlč chvilku. Dej si dvě minuty ticha za padlé v 2. světové válce."

"Zahrajeme si kufr!"
-"Krosnu!"
"Kabelku!"

Prof.: "Já tě fakt vyhodím. Jak to s tebou vydržela paní prof.?"
Dudík: "Rezignovala..."
Monča: "Otěhotněla... ale to vy asi nemůžete."

Já: "Tam se dá minulý čas? Ale to my ještě neumíme, v těch podmínkových větách!"
Prof.: "Co neumíte? Vždyť to je ten druhý typ! Co to na mě zkoušíte?"
Já: "Ježíš aha, já si toho nevšimla!" :D

Prof.: "Buď už zticha!"
Monča: "Tak dobře, ja už Vám nic neřeknu."
Prof.: "Přesně to chci."

Tak jsme šly s Kačkou do šatny, já jsem jí popsala sobotní zážitek s Liebelem :D. A u změn:
Kačka: "Jé, máme zítra nějakou změnu?"
Já: "Jo, zítra odpadá všechno, je stávka číslo 1 - generálka."

Na tu stávku se fakt těším... Chi.

Nefungujou mi sluchátka u mp3. Asi 3 roky prostě fungujou úplně krásně a najednou nehrajou. Teda hrajou, ale jen občas a šumí. A nebo hraje jenom melodie a nikdo nezpívá :D. A nebo je úplně ticho. Pujčila jsem si tak sluchátka od bratra. Ještě o tom neví. A nechystám se mu to říct. Stejně je nepoužívá. Ale já chci svoje staré bílé!

Grr. Dneska mě to neba.

Killi