Středa, 9. 5. 2007 aneb "středa-ne-jak-každá-jiná"

Ráno se probudím a (jee) nemám teplotu. Nádhera. Stejně ale neťapu do školy. Koná se má nedobrovolná návštěva Ostravy, kvůli mým zubům (však víte).

---

Mno tak zpátky k tomu ránu.

Máme s mamčou malý rozhovor... Jelikož táta je v práci v Novém jičíně, musíme se k němu nějak dostat, aby nás do Ovy hodil...

Já: "Kdy nám ten bus vůbec jede?"

M: "Hmm, počkej... padesát."

Já: "A kolik je teď?"

M: "Osm...skoro."

Já: "Tak to abychom vstaly POMALU ne?"

M: "Mno to jo... a spíš rychle..."

Já: "Tak jdem?"

M: "Jojooo..."

Náročný (uznejte, po ránu...) rozhovor, a my se zkrášlujem a strkáme v koupelně, u zrcadla atd...

Nakonec vyrážíme, ale dost rychlou chůzí míříme směr nádraží... Asi po 50 metrech si mamča vzpomene, že zapoměnla ty moje rentgeny. Tak běh zpátky. A zase hurá (v uvozovkách) na nádraží.

Asi 100 m před nádražím (už nemůžu) další rozhovor...

M: "Kolik je?!?"

Já: "Čty-čty-čtyřicet."

M: "Dobrý, to stihnem."

Já: "Sakra, počkej... v kolik že to jede?"

M: "No padesát. De-de-devět padesát... a kolik je???"

Já: "Osm čtyřicet..."

*SMIIICH*

Takže jsme si zašly na snídani do města, navštívili pár obchodů. A super úlovky. Mám žůžo bájo tričko se zajícem. Nádhera. A nemyslete si, že jsem dětinská. A teď... tramtadadá... mám ptakopyska. Už nevímkolikroků jsem si nekoupila žádného plyšáka. Ale ptakopyska... Já ho tam prostě nemohla nechat. Tak a teď už si můžete myslet, že jsem dětinská... :-D Všechno nafotím, nabíjím baterky.

Takže úspěšně jsme dojely do Jičína, kde nás vyzvedl táta. A vrrrm do Ovy. Dojeli jsme, asi 20 minut jsme chodili z informací na další informace po celé nemocnici, až nakonec nás všichni dostali na místo.

Primář mě posadil do křesla, nicméně do pusy se mi ani nekouknul. (nic divného, když stejně to, co potřebuje má na rentgenu...). Pak mi začal všechno popisovat, jak to bude probíhat atd a že mi teda objedná termín té operace. Ale ať nečekáme nic brzkého, že mají objednávací doby tak na rok a půl dopředu. Byla jsem hepy, stres byl pryč, chtěla jsem se strašně nahlas rozesmát (ale nejsem přece blbá)... Ovšem...

Jaksi, nevím jak, asi ten můj hnusný osud, zařídil, že někdo uvolnil termín, takže moje operace se bude konat 6. srpna 2007. Není to nádhera? O prázdninách ležet v nemocnici (prý 10 dnů... 10 dnů?!?) a jíst kaše. Mno. To jsem vždycky chtěla. Osude, ještě, že tě mám.

Pak jela mamča k doktorce - nasazovali jí rovnátka... Divíte se? Nedivte. My jsme taková zvláštní rodinka. Ale náhodou jí sluší.

Já s tátou jsem jela do shopping parku... Jéé. Náplast na mojí citlivou dušičku (vtip). Vlezli jsme do Humanicu. Měli tam cca 10 typů conversek. Ani jedny se mi moc nelíbily. Fakt ne... A pak cca 10 typů napodobenin conversek (tzn. že jsou stehné, ale nemají tam napsáno "converse" a stojí jenom 500, zatímco conversy stály kolem 1200...). A já se zamilovala. Byly úžasné. Ty jedny. Tak... kouzelné. Ukázala jsem je tátovi a nic nenamítal. Jsou moje. Jsou nádherný.

Jo, já vím. Nikdy nebudu mít ten pocit, že jsem hrdou majtelkou conversek... Ale když mě se tyhle vážně líbily víc. A podle značky se rozhodovat nebudu.

Pak jsme brouzdali po elektru (měli jsme koupit sáčky do vysavače :D). Hodnotili televize, hráli si s ledničkama a dělali si srandu z prodavačů. Hádali jsme se, která televize je lepší, jestli je výhodnější lednička za 50 000Kč nerez nebo 49 000 Kč bílá (nikdy bychom si takovou ledničku nepořídili, ale prodavači se mohli zbláznit :D). Nakonec jsme koupili jenom ty sáčky a hrdě odešli. Paráda a pohoda.

Potom do ikea, tam jsme se najedli. Miluju ty jejich švédské kuličky a bezedné skleničky. Já vůbec miluju IKEA. Hledali jsme zelené polštáře, které mamka potřebovala k zelenému ubrusu do obýváku, aby se to hodilo k nově vymalované stěně. (Ano, uhádli jste, k zelené stěně :D).

Dala jsem si zmrzku a vyčerpaně jsme se courali po "ulicích" areálu. Sedli si na lavičku, vedle nějaké palmy, přímo před výlohu elektra a přímo před televizi. A víte co tam dávali?Hokej:D Tak jsme tam seděli, polemizovali nad našim týmem, smáli jsme se lidem, co chodili okolo a tak. Paráda.

A už volala mamča, že už má "to-hnusné-železo" v hubě, ať pro ni dojedem.

Náhodou, ty rovnátka jí sluší. A ať si je taky užije... (já je budu mít v září-říjnu... bych měla pomlčet, co?:D).

Já se měla parádně, bylo to moc fajn. Super den. Teda až na ten termín... Ale co už. Aspoň už vím, kdy přesně, a není to taková nejistota.

Vaše Kill